Duben 2017

14-15.5.2017 Velký pátek a Bílá sobota

16. dubna 2017 v 11:01 | Martin Kočiš |  Pilotní výcvik SPL
Stejně jako minulý rok jsem i letos poprvé letěl na Velký pátek - akorát s tím rozdílem, že letos to bylo asi o 3 týdny později. Počasí bylo vskutku aprílové. Zrána to nevypadalo špatně, dokonce i kumuly se okolo poledne objevily v blízkém okolí, vítr foukal občas dokonce i po dráze a nikoli kolmo, tak jsem se začínal těšit, že si vytočím i nějakou tu bublinku. Marně, když jsme dotáhli letadla na start a natáhli lana, už bylo zadekováno a vítr klasicky kolmo na dráhu.

Před prvním letem mám trému. Neletěl jsem od Trojboje, který byl na konci září. V duchu si opakuju úkony před startem a na úrovni T, promýšlím taktiku startu (počáteční polohu kormidel) s ohledem na vítr a případný manévr při přerušení tahu navijáku.
Když už sedím upoutaný v letadle, připadám si trochu jako před 2,5 lety, kdy jsem naviják letěl poprvé jako návštěvník. Mravenčení v břiše, pocit, že teď už neuteču. Když se začně napínat vlečné lano a vlnit se pampeliškami na dráze, tak je to ještě silnější. Ale už v rozjezdu zjišťuju, že to není tak ostré, žaludek je se mnou a ne za mnou, přechodový oblouk táhnu mírně a hned stavím éro proti větru. Nastoupáme slušných 300 metrů a letím levý okruh. Vylučuju snos větrem, hlásím polohu po větru, nad Holíčem trochu vylétávám ven a hned točím proti větru, jdu do čtvrté zatáčky, odjišťuju brzdy, nechávám si raději 130 km/h a zvolna klesám. Podrovnání se mi nedaří. Mám trochu zkreslené vnímání a podrovnávám o něco výš, než bych měl, takže přistání je trochu tvrdší. Další dvě přistání jsou buď s odskokem nebo bez výdrže. Ale zbylých pět už mi to zase jde slušně, odhad se vrací do normálu a s výdrží si hraju. Nechám větroň letět co nejdýl bokem kvůli snosu a pak kopnu trochu levé nohy a křidélko dávám pod vítr. Už si připadám, že to mám zas v ruce.
Poslední let je obzvlášť krásný. Vzduch je klidný, jen trochu fouká, ale konstatně, žádná divočina. Na přistání půjdeme do vymezeného, na pojížděčku, vychází to krásně proti větru. Po startu vidíme druhého Twina o 100 metrů níž, jak esíčky vytrácí výšku a chystá se na finále. Já po větru poodlétám od dráhy, pak se otáčím a dělám esíčka bokem k větru (jako při svahování) s výhledem na přistávací plochu. Twin se drží hezky, a tak si dopřávám i ostřejší zatáčky se zvýšeným přetížením. V asi 170 metrech nasazuju na finále, přistávám na 2 body na křížení drah a setrvačností jedu k cestě. Jsem opatrný a chci trochu brzdit, ale Radek mi brzdy zavírá, že to vyjde. Mně připadá, že jedeme moc rychle, a tak je zas chci otevřít, ale Radek tam má ruku a nepustí. A fakt, dojíždíme hezky k cestě, tak akorát. Inu, zkušenosti.

V sobotu ráno jsem zničený po včerejším pobíhání po dráze. I zapínání lana do závěsu větroně mi dělá problémy. Hezká odměna je ale sváteční vítr. To znamená, že fouká téměř pořád v ose dráhy a dost nám pomáhá při startu nabrat výšku. Éro startuje samo doslova na pár metrech a podle síly větru to vytahuju do 330-420 metrů. Paráda!! Taková výška už umožňuje prodloužit okruh a trochu si potočit. Zkouším to leckde, občas nalétnu nuličku nebo slaboučké stoupání, ale nikdy se neudržím po celý kruh. Jindy nás nafoukne dvoumetrový stoupák a vzápětí spláchne klesák. Vzduch začíná být turbulentní a je moudré nechávat si rezervu výšky až ke čtvrté zatáčce. Umí to tam pěkně spláchnout, Jana tam potkala pětimetrový klesák a pak je krátká na přistání, k Téčku už nedojede, tak musíme tlačit. Při svém letu mě to tam splachuje taky, ale ne už tolik. Přistání se mi daří líp než včera a 6 z 8 letů mám bez podstatných chyb nebo za 1. Už abychom měli zpátky vlečnou, abych mohl pokročit s výcvikem a létat pády :-)

Start Twina na navijáku: