28.5. a 4.6.2014 Okruhy a skok do termiky

21. června 2016 v 10:26 | Martin Kočiš |  Pilotní výcvik SPL
V sobotu 28.5. to s počasím na přelety moc nevypadalo, a tak hrozilo, že se bude létat celý den škola. V nehojném počtu jsme dopoledne zahájili navijákový provoz na dráze 22 s nepříjemným bočním větrem, který v nárazech dosahoval maximálního povoleného limitu.
Když pominu nutnost značného vylučování snosu prakticky během celého letu od rozjezdu až do zastavení, nic pozoruhodného se během prvních tří okruhů nestalo. Maximálně jsem se soustředil na to, abych co nejlépe startoval a přistával. Při čtvrtém startu mě toto soustředění ale opustilo a během poslední fáze přechodového oblouku jsem větroň přetáhl až prasklo vlečné lano. Z nezkušenosti jsem to nečekal, na rozdíl od Radka, který potlačil dřív, než jsem stihl jakkoli zareagovat. Posadil to a zastavili jsme tak 100 metrů před koncem dráhy. Nejradši bych se neviděl.

O týden později mám z létání mnohem hezčí zážitky. Jako první příchozí žák mám právo prvního startu. Startuju z 04, výška vypnutí průměrných ,,něco nad 300 m", jdu do první zatáčky, do druhé a vtom mě to kopne nad hranou lesa. Hned točím doprava a po několika 360°zatáčkách ,,napůl v tom, napůl z toho" se mi daří ustředit konstantní dvoumetr. Mám nepopsatelnou radost, nejdřív jsem myslel, že to vydá jen na nějaké to prodloužení okruhu, pak jsem ale přelezl 500 m, zařadil se pode mne druhý Twin Astir, vytočil jsem do 800 m (mraky byly nízko), pak Radek velí směr kumuly u Moravské Nové Vsi, vyvažuju na 140 km/h, éro hezky sviští...ještě ani nedolítnu k vyhlédnuté řadě a už mě kopne další stoupák, tak hned natahuju a točím vlevo. K mé radosti se mi podařilo hned termiku ustředit jako na simulátoru, stoupavou zatáčkou se zakončením na 100 km/h. Tímto dvoumetrem se vyvážím do 950 m, výš to už nestoupá. Letím směr Gbely, tam se otočím a letím zpátky k letišti. Éro vůbec nepadá, tak zkouším nejdřív mírné a pak i ostré pády, které jsem ještě nelétal. Mírné jsou v pohodě, zato ty ostré! Éro couvá, člověk to necítí pod zadkem několik nekonečných sekund, pak líně přepadne a velmi ochotně nabírá rychlost. Pak vytrácím výšku ještě skluzem a několika velmi ostrými zatáčkami. V asi 400 m se vydávám nad dráhu do prostoru vypnutí a sedám klasickým okruhem - bohužel s asi čtyřmi odskoky, jak kdybych chtěl házet žabky. Já to nechápu, když jsem byl naprostý začátečník, přistával jsem líp než teď, po těch cca 32 startech a 4:45 hodinách. Pak si během dne dávám ještě pár okruhů a sedám už líp.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama