30.4.2016 Můj první aerovlek

5. května 2016 v 20:16 | Martin Kočiš |  Pilotní výcvik SPL
Sobotní předpověď slibovala krásné termické počasí. Už v pátek, když jsem jel domů z Brna, jsem co chvíli někde viděl vlnící se vzduch nad poli a všude spousty kumulů. Že bych si zítra něco natočil?

Ne tak docela. V sobotu jsme vytahali všechny schopné větroně (doma zůstala jen Mucha SZD-22 a nový Twin Astir) ven a piloti, včetně třech přítomných instruktorů, se vydali na přelet.

Mně to nevadilo, přelet jsem všem přál - a hlavně instruktorům, neumím si představit pořád létat, ale téměř vůbec neřídit. Během dne jsem dělal startéra, pomáhal tahat éra z plochy apod.

Odpoledne odletěla Maule na navigační let nad Oravu. Navečer, když se nám přeletáři vrátili (každý okolo 200 km, Viktor 310 km, Radek dokonce 329 km), jsem ji nedočkavě vyhlížel, protože padl návrh, že my, žáci, bychom si mohli dát aspoň jeden aerovlek, když už tu celý den čumákujem. Těšil jsem se, prý se ještě teď daly nalézt stoupáky až 2 m/s.

O 20 minut později lezu do letadla. Aerovlek sice bude drahý, ale na druhou stranu, polítám si okolo 20 minut a utratím jen o pár set víc, než kdybych tu jako obvykle létal x navijákových startů. A krom toho, v neděli na letiště kvůli školním povinnostem obvykle nechodím, a tak je zatím odliv peněz ušetřených na výcvik snesitelný.
Dnes poprvé letím s Michalem, čerstvým instruktorem. Jen doufám, že mu moje pilotáž nezpůsobí trauma a neodradím ho od instruktorování. Naštěstí ne, chválou vůbec nešetří, což mě sice hrozně těší, ale na druhou stranu si připadám trochu přeceněn :-) Marcel v Maulině mě vytáhne do 800 m QFE, hlásím vypnutí a otáčím proti větru. Jdu si vyzkoušet minimální rychlost letu, která by měla být asi 68 km/h. I při plném natažení rychlost neklesá pod 70 km/h, knipl je, jak když ho zapíchneš do hnoje, éro sice neztrácí vztlak, ale chvěje se a sune se rychle k zemi. Dále zkouším ostrou 360° zatáčku. Potlačím éro, které se ochotně rozbíhá na 150 km/h a lomím to do levé zatáčky o náklonu 60-70°. Přetížení mě rve do sedačky, tváře mi těžknou a protahují se. Pak už jen tak žehlím vzduch a šetřím výškou, protože, k mému zklamání, nenalézám ani sebemenší náznak stoupání. Snad příště. Tak zakroužím pár katolických zatáček, pokochám se pohledem na prosluněnou večerní krajinu, kterou protíná lesknoucí se Morava a zařadím se do okruhu na úrovni T. Na přistání se s tím mazlím a daří se mi, větroň jsem položil jak utrženou kytku. Z celého letu mě ale nejvíc těší Michalův dotaz: ,,Ty kokso, a to kedy chceš ísť na sólo, budúci víkend?"

Takový krásný let v klidném ovzduší byl bohatou odměnou za celodenní aktivity spojené s provozem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama