23.4.2016 Od rozjezdu do zastavení

24. dubna 2016 v 19:28 | Martin Kočiš |  Pilotní výcvik SPL
...aneb ostruha je kámoš, né žrádlo. Netřeba ji hned spotřebovat :)

V sobotu jsem opět vyrazil na LZHL utrhnout pár startů. Nejdřív tedy na lecčems pobrigádovat, zadřít si pár trnů do pazour při tahání pokácených akátů zpoza hangáru na hromadu dřeva, vytřít podlahu v servisu...ale co bych pro létání neudělal, že ano :)

Na létání se nás sešlo relativně málo, západ slunce byl až v 19:46, provoz jsme zahájili asi v 14:30, a tak jsme stihli dát 3 rundy, tj. každý 6 startů.

Počasí nás dnes příliš netrápí. Není sice bůhvíjak teplo a navečer mírně poprchá, ale není to nic omezujícího, dohlednost je s rezervou v normě. Vítr v rozmezí 2-4 m/s asi 30-50°od osy dráhy 04 mi umožňuje nastoupat 380 metrů a dopřát si 360°zatáčku nad navijákem s náklonem 45°. Vydávám se na okruh a dávám si záležet, abych jej letěl rovně. Pole směrem na Kopčany nás trochu poponáší, a tak chvilku kroužím, dělám osmičky na mírném náklonu a prakticky bez opadání. Ve snaze nalézt něco silnějšího poodlétám nad další pole, nad kterým jsem ze země viděl vlnící se vzduch. Nic tu ale nenalézám, a tak se hlásím na úrovni T, letím nad Kopčany do 3. zatáčky, čtvrtou se strefuji do osy přistání a klesám. Místa na výběh moc není, ale nízká tráva před prahem dráhy dovoluje posunout výdrž před dráhu. Dosedám asi 10 m za prahem a zjišťuji, že to tu drncá o dost víc, než na prahu 22. Zastavuju mírně za Tčkem. Druhý start je v podobném duchu, akorát při výběhu jsem trošku delší a jedna terénní nerovnost mi vymršťuje ocas (letadla, pochopitelně) do vzduchu, div, že nezaryju čumák do trávy.

Třetí let byl úplně tragický, tedy jeho závěrečná část. Třetí zatáčku jsem začal točit brzo. Schválně, protože jsem měl míň výšky, než obvykle. To jsem si ještě neuvědomoval, jak blízko jsem k dráze. Místo čtvrté 90°zatáčky doprava by bylo rozumnější udělat 270°doleva, příp. zaletět dál a vrátit se, ale já, ve své naivní představě, že mi to ještě vyjde, jsem šel do čtvrté a po srovnání jsem to už viděl. Zezadu slyším jen ,,jsme hóóódně vysoko," načež jsem vysunul plné brzdy a po pár sekundách vidím, že to pořád nevyjde. Nejradši bych zabouchl brzdy a udělal 360°zatáčku, ale za to bych v této výšce (něco nad 100 m QFE) dostal pěkně vynadáno. Tak jsem držel plné brzdy, vyšlápl levou nohu, naklonil éro doprava ,,pod vítr" a držel jsem jej ve skluzu. To pomohlo a dostal jsem se v pohodě do výdrže. Ukolébán jistotou, že teď to už vyjde v pohodě, jsem začal brzo tahat, éro jsem přetáhl a přistál jsem přes ostruhu, tedy v tomto případě gumový blok pod ocasem. V duchu jsem se omluvil letadlu, vynadal jsem si a nejradši bych odešel kanálem. A to jsem byl za přistání nejednou pochválen...
Další let jsem, už poučen, zalétl dobře a vysloužil si hodnocení BPCH (bez podstatných chyb) 1.

Večer po sedmé hodině jdu na poslední rundu, tentokrát se Sergejem. Při startu mírně zachytávám o zem ostruhou, nějak mě dnes táhne k zemi, ale nic hrozného. Jinak letím dobře a i přes mírné poprchání mám výhled jak z Eiffelovky. Rozpočet si posouvám před dráhu, abych nebyl dlouhý jako skoro všichni ostatní. Brzdy jsem ale v jeden moment musel skoro úplně zavřít, což není podle metodiky správně - pod 10 m QFE by se s nimi už nemělo manipulovat. Takže mám 1-.

Domů jedu na kole, za tmy a deště. Mně to ale nevadí, polétal jsem si víc než obvykle a když zrovna nemyslím na to zdrbané přistání, jsem dokonale spokojený.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama